Děti a hudba

Již od malička mám dokonalý „hudební hluch“ a když se snažím zpívat, bývá to opravdu dosti nekvalitní hudební zážitek. I přes to jsem celé dětství chodila na hodiny klavíru, s rodiči si zpívala v autě, s babičkou na procházkách. Časem jsem se začala stydět, nechtěla jsem obtěžovat okolí svým „zpěvem“.

Než se narodil Jari, nedovedla jsem si představit, že bych mu někdy zrovna já zpívala. Když mu byly tři měsíce, začala jsem s ním navštěvovat baby club. V rámci hodiny se dětem mimo jiné i zpívalo. Což mi ovšem předem nikdo neřekl (jinak by mě tam v životě nikdo nedostal) a tak jsem byla nucena zpívat s ostatními maminkami. Postupně jsem se přestala stydět a začala zpívat s ostatními. Koneckonců – maminkám ani dětem můj falešný zpěv nevadil, tak co.

V baby clubu jsem se osmělila, naučila se nové písničky a poznala, že dětem se opravdu líbí, když jim jejich maminky zpívají. Zpočátku jsem zpívala jen v autě, když jsme spolu jeli sami. Zpívala jsem jen, když plakal. A hle, ono to fungovalo - vždy se uklidnil, přestal plakat a usnul. Dnes už si jízdu autem neumím představit bez zpěvu – už je to stejně, jako když jsem byla malá a zpívali jsme si s rodiči pro radost. Zatím není můj repertoár nijak obsáhlý, ale na několik písniček z dětství jsem si už vzpomněla a od kamarádek se naučila i nějaké nové. 

Ač je můj zpěv falešný, je Jarimu příjemný. A tak mu doma zpívám prostě jen tak, nejen když pláče. A hezky tak spolu trávíme společný čas. Já zpívám a on si u toho spokojeně hraje. Hudbu má rád a má už dokonce své oblíbené hudební nástroje – flétnu, bubínek a rumba kouli.

Jari s oblíbenou flétnou.