Jóga

Poslední měsíce se vše točí kolem dětí. S naším Komandem se pravidelně vídáme, chodíme na výlety, venčit psy nebo děláme dětem herní odpoledne u některé z nás doma, když je venku ošklivo. Času pro sebe samotné máme málo.

A tak jsem s radostí uvítala Ninčin nápad, že bychom mohly společně chodit na jógu. Ninka na jógu chodí už více než rok a moc si cvičení pochvaluje. A tak jsem se na začátku prázdnin nechala zlákat. Znám se, že jak jde o to se pravidelně zničit nějakým sportem, že nemám výdrž a tak jsem překvapena sama sebou, že chodím pravidelně už skoro 3 měsíce cvičit. A děkuji Martinovi, že ráno hlídá Jariho, abych mohla jít na jógu.

Pro mne to nyní není jen o samotném cvičení, které mě opravdu baví, přináší mi dobrý pocit z vynaloženého úsilí, pomáhá mi protáhnout si bolavá záda a posílit svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že mám. Je to pro mne také jednou týdně čas vyhrazený jen pro mne. Bez dětí, bez Jarinka, bez psů. Prostě jen holčičí chvilka jedno ráno v týdnu. Dvě hodiny, které mi krásně dobijí baterky.

Většinou se mi ráno samozřejmě nechce vstávat, ale když vím, co mě čeká, nakonec z postele vylezu a těším se, že budu zase chvilku sama. Že budu dělat něco, co mne baví a při čem načerpám síly do dalších dní. Po cestě zpátky už se zase těším, až se doma potkám s těmi mými kluky a psími holkami.