Mikuláš, anděl a čert

Pamatuji si, jak jsem se jako malá bála, když měl přijít Mikuláš a jeho banda. Čím jsem byla starší, tím víc jsem se bála. Vždy jsem rychle drmolila naučenou básničku a slíbila, že už budu hodná. Hlavně, aby už byli zase pryč. Jednou jsem se dokonce snažila nacpat pod radiátor, abych za nimi nemusela jít. Ti naši vesničtí čerti byli opravdu strašidelní a nešetřili nás.

Anděl, čert a Mikuláš v našem provedení.

Když jsem konečně prokoukla, jak to s touhle partičkou je, začala jsem s kamarádkami dělat Mikuláše, anděla a čerta. Já v kostýmu čerta některé děti velmi vyděsila, některé děti mi odevzdávaly dudlíky, některé si z mého přestrojení nic nedělaly. Vždy záleželo na tom, jak staré děti byly, co jim doma rodiče napovídali a jak moc za poslední dobu děti zlobily. Přemýšlela jsem, jak to budu dělat do budoucna já. Co budu Jarimu říkat, jestli ho budu strašit, že si ho čert odnese, že Mikuláš vidí, co během roku dělá atd. Po té, co jsem si vyzkoušela jaké to je být na druhé straně a viděla jsem, jak děti návštěvu Mikuláše prožívají, jak moc se čertů bojí, rozhodla jsem se, že ho strašit nebudu. Nechci mu způsobit trauma ze setkání s Mikulášem a čertem (anděl bývá ve většině případů oblíbenou postavou), tak jak to občas v některých rodinách bývá. Chtěla bych, aby se na Mikuláše těšil a nebál se čertovi říct básničku. Hezky z očí do očí. Aby se neschovával s pláčem za gauč. Zatím je ještě malý a ještě nějakou dobu si ze setkání nic dělat nebude. Ale přijde doba, kdy se to změní a tak si přeji, aby to u nás vždy proběhlo hladce.

A protože máme v Komandu Jonáše, který je napůl Holanďan, zeptala jsem se Vendulky, jak to bývá s Mikulášem v Holandsku a jak slaví Mikuláše oni.

Jonášovi nechal Sint dárky za oknem.

Floris pochází z Nizozemska, kde se velké dárky dávají na Mikuláše a o Vánocích se lidé spíše sejdou na společnou poklidnou večeři. Dárky přináší Sinterklaas a jeho pomocníci, kterým Nizozemci říkají Zwarte Piet (něco jako černý Petr). Hlavní rozdíl od českého Mikuláše je tedy v tom, že ho nedoprovází čert, ale černoch (resp. maur), a zlobivé děti nenosí do pekla, ale do Španělska (což snad vzniklo po Nizozemsko-Španělské válce).
Příjezd Mikuláše je v Nizozemsku velkou událostí, dokonce běží v přímém přenosu v televizi. Samotná oslava Mikuláše je dost individuální, ale zpravidla se nepředávají jen dárky, ale také básničky (často se až z básničky obdarovaný dozví indicie k nalezení dárku) a překvapení - to může být cokoli ručně vyrobeného, většinou jde o něco osobního, fantazii se meze nekladou. Pokud jde o dobroty, nedílnou součástí oslav Mikuláše jsou "pepernoten“ - malé sušenky z kořeněného těsta.

Jonáš je první malé dítě v naší rodině, zatím jsem vlastně vždycky slavila Nizozemského Mikuláše s dospělými, takže na to, jak vlastně opravdu vypadají v Nizozemsku oslavy Mikuláše s malými dětmi, si ještě chvilku počkám, snad už příští rok.