Když je nemocná celá rodina

Naším okolím obchází v posledních měsících nějaká viróza – zvrací lidi i zvířata. Na veterině řešíme zvracení skoro každý den a nakonec to postihlo i nás. Jediný, kdo v lednu nebyl nemocný je kocour Zmizík (toho asi jen tak něco nesloží).

Průběh byl sice úporný a náročný, ale naštěstí dost rychlý. Za den bylo hotovo. V sobotu začal Martin a v neděli večer už mu bylo dobře. V pondělí odpoledne jsme ho vystřídali já s Jarinkem a od středečního rána už nám je zase hej. Musím ale uznat, že když se zvracení spustilo i u Járy, bylo mi docela úzko. Viděla jsem na nás dospělých, jak nás to vyčerpává, a nedovedla jsem si představit, jak dlouho to může vydržet 15-ti měsíční dítě.

Nakonec nám pomohlo podávat Jarinkovi po lžičkách (když se napil víc, zvracel) lehce oslazený slabý černý čaj. Pití čaje jsme střídali s pitím Kulíška (rehydratačního roztoku) a když se Jari dožadoval jídla, dostal kousek suchého rohlíku.

V průběhu úterý a středy ještě Járu jako dozvuk onemocnění potrápil průjem a tak jsme pečlivě mazali Bepanthenem při každém přebalení, abychom se vyhnuli opruzeninám, což se podařilo.

Jsem moc ráda, že jsem v pondělí po obědě dobře vyhodnotila situaci a odvolala návštěvu u Wendy (chtěly jsme vyrábět Jonášovi k narozeninám domeček). Moc by mě mrzelo, kdybych nakazila Wendy, Jonáše i Maránka. Pro tam malé miminko, jako je Maránek, by to bylo obzvláště těžké.

Naštěstí jsme si to odbyli na začátku týdne a teď už se můžu v klidu připravit na Aileenčin porod - termín má 1.2., tak jsme zvědaví, kolik štěňátek se jí narodí.

Nemocný Jari v obležení kocoura a psa.

Jonáš dvouletý

Dnes máme velký důvod k tomu být veselí. 

Jonáš slaví druhé narozeniny. 

Jony – přejeme ti všechno nejlepší k narozeninám. Ať jsi pořád veselý a zdravý kluk.

Tak jde čas s Jonášem.

Zimní dovolená

Letošní zimní dovolenou jsme strávili na chalupě v Peci pod Sněžkou. Původní plán o lyžování, sáňkování a dalších sněhových radovánkách nám sice překazilo počasí. Ale plán B – výlety s kočárkem, sem tam nějaké to krátké sáňkování ve vyšších polohách, byl také skvělý.

Cestou na Černou horu,

Snažili jsme se každý den vyrazit na místo, které ještě neznáme nebo, kde jsme dlouho nebyli. Protože jsme vždy vyráželi na celý den, bylo nutné s sebou brát i kočárky, aby si mohli Jari a Hynek dát šlofíka po obědě. A tak jsme si vyzkoušeli přepravu kočárku autobusem, lanovkou a nebo kočárkový sjezd po sjezdovce (to když jsme pospíchali na oběd, protože kluci už byli unavení a po turisticky značené cestě by nám cesta trvala moc dlouho). Protože jsme s sebou měli kromě našich psích holek i Ailee, která je březí, brali jsme psy jen obden na výlet s námi, aby mohli také nerušeně odpočívat.

I takhle se dá jet s kočárem po sjezdovce.

Abychom mohli být celý den venku, museli jsme s sebou samozřejmě nosit spoustu nezbytností pro kluky. Pro našeho jedlíka svačinu, mléko, nějaké hračky, knížky a věci na přebalení (jako vždy plenky, Bepanthen, vlhčené ubrousky) a nějaký krém proti mrazu (u nás jednoznačně fungoval Bepanthen). Pro Hynka mohlo jídla být klidně méně. Důležité ale bylo mléko a nabitý mobil s různými hrami. Jedině tak jsme zvládli obědy v restauracích, kdy kluci relativně tiše seděli u stolu a my za nimi nemuseli běhat po celé restauraci.

Pečlivě jsem si dělala poznámky, kde k nám byli v restauraci milí a kde to s přístupem personálu nebo vybavením restaurace pokulhávalo a kam už se příště s dětmi nevydáme. Hodnocení baby friendly podniků v Peci pod Sněžkou si schovávám pro příští článek.

Počasí nám docela přálo. Pro výlety jsme nepotřebovali slunečné počasí. Hlavně, když nepršelo. A tak jsme si užili krásné výlety do Malé Úpy, lanovkou na Černou horu, kde byla mlha opravdu „hustá tak, že by se dala krájet“, na naše oblíbené Jelení louky a také jsme vyzkoušeli jízdu novou lanovkou na Sněžku (zatím je v provozu první úsek Pec p. Sněžkou – Růžová hora).

Jde se bobovat.

A jak už to při pobytech s našimi libereckými kamarády bývá – nechybělo dobré jídlo (děkuji Madlo) a pití.

Vrátili jsme se odpočatí a plní elánu a tak jsem včera vyrazila s Floríkem (majitelem Ailee) a Járou nakupovat do Hornbachu. Blíží se Aileenčin porod a tak jsme se pustili do stavění porodního boxu. Jari nám celý den vydatně pomáhal - ale nejvíc nám pomohl, když spal.

Na nákupu v Hornbachu.

Zubní prohlídka

Jarimu už je rok a pár zubů už mu vyrostlo, takže byl čas vyrazit na první zubní prohlídku. Několikrát jsme s holkami probíraly, ke které zubařce zajít a hledaly jsme si různá doporučení. Vendulka nakonec dostala dobré doporučení na stomatologickou praxi Dentanela, konkrétně na paní doktorku Hejdukovou.

S přístupem paní doktorky jsem byla velmi spokojená. K Jarimu přistupovala velmi citlivě a ohleduplně. Nabízela mu hračky a snažila se ho rozesmát, aby se nenásilně podívala, kolik zubů už má prořezaných. Po prohlídce ho nechala běhat po ordinaci a zkoumat přístroje a šuplíky, aby mi mohla dát rady ohledně péče o dětské zoubky.

Poprvé u zubařky.

Dokud si to všechno pamatuji, tak se pokusím vše sepsat:

Kvůli případnému vzniku zubního kazu je důležité, aby dítě nemělo během dne neustále nějaké jídlo v puse, ale aby jedlo v pravidelných intervalech a mělo mezi jídly pauzu. Také je v tomto věku dobré odnaučit dítě pít mléko v noci, když se probudí. Prý mléko před večerním usínáním a čištěním zubů nevadí, ale pak už by nemělo jíst a pít sladké nápoje. Pokud by dítě mělo v noci žízeň, je možné mu nabídnout vodu nebo neslazený čaj.

Čištění zubů – čištění malým, měkkým kartáčkem (my máme Cura Kid) a dětskou zubní pastou. Ráno a večer. Kartáček může také být tzv. prsťáček nebo se silikonovými štětinami. Zubní pasta je prý nejlepší dětský Elmex. Je možné nechat dítě, aby si samo „vyčistilo“ zuby, ale pak je nutné mu zuby ještě dočistit.

Dudlík – jak říká paní doktorka – zlozvyky můžete odnaučit i ve čtyřech letech, takže mu dudlík klidně nechte. Když mu teď vezmete dudlík, tak si do pusy strčí palec. A ten už mu neseberete. A kvůli skusu je lepší, aby měl v puse dudlík než prst“. Kvůli skusu je nejlepší používat ortodontický dudlík.
Jari teď dudlík vyžaduje nejen na spaní, protože se mu prořezávají stoličky. Když ho bolí dásně, do dudlíku kouše a ulevuje si tím. 

Další prohlídka nás čeká za půl roku, tak jsem zvědavá, kolik zubů Jarimu do té doby vyroste. Teď jich má 12.

Mami, mami

Už je to tady. Jari objevil hlásku i. A s tím přišlo i to krásné oslovení „mami“. Když se na mě otočí a zavolá „mami, mami“ je to krásný a hřejivý pocit. S oslovením mami, jsem si ale ještě uvědomila něco jiného – že už nejsem jen Háňa, ale že už jsem opravdu Jarinkova maminka.

Uvědomila jsem si to, když jsme na konci prosince šli s kamarády na motokáry do Radotína. Jízdu koupili i mně s tím, že Jariho nám zatím pohlídá slečna recepční. Tak jo. Vlastně proč si nejít pořádně zazávodit. Jsem za tří sourozenců a tak závodění a hecování bylo vždy na denním pořádku. Vždycky jsem se nechala k něčemu strhnout a snažila se urvat co nejlepší umístění. Pamatuji si, jak jsem se kvůli tomu několikrát pořádně vybourala – na lyžích s bráchou nemělo cenu závodit, vždycky byl rychlejší a měl skvělou techniku, ale proč to vzdát bez boje, tak jsem několikrát válela sudy po sjezdovce dolů. Na bobové dráze na Lipně taky bylo nutné se zlomenou rukou dokázat, že předjedu kluky. Jela jsem sice nejrychleji, ale v poslední zatáčce jsem vyletěla a skončila s otřesem mozku. Potopit se nejhlouběji a na nejdelší dobu – to byl zase závod v létě u babičky. No prostě pořád něco. 

A tak jsem šla teď závodit na motokáry. Když jsem se rozjela a projela první zatáčky, najednou se mi sepnula nějaká kontrolka, že mám jet tak, abych se nevybourala a nezranila. Protože mám s sebou Jarinka a kdo by se o něj staral, když budu v nemocnici. Nebo že starost o něj bude dost náročná se zlomenou rukou nebo nohou. A tak jsem závodila. Ale už ne tak, abych vyhrála a byla nejrychlejší. Ale závodila jsem sama se sebou. Závodila jsem sama se svým egem, které by dřív hrozně chtělo vyhrát, ale teď ustoupilo a nechalo se porazit zdravým rozumem. A prvně v životě to byla příjemná porážka.

Dojela jsem sice poslední, ale v cíli jsem měla přivítání, jako bych byla vítěz. Čekal tam totiž Jari a nadšeně volal „mami, mami“ .

MARK VAN DER MEIJS

Vendulka porodila v neděli 5.1.2014 Marka. 
Jonáš už není jedináček a Vendulka s Florisem jsou rodiče dvou synů.

Naše řady se rozšiřují. Do Komanda včera přibyl další člen a máme tak v partě 4 kluky a 2 holky.
A podle vyprávění se Marek na svět asi moc těšil a nechtěl si nechat nic ujít. Porod byl rychlý a bez komplikací. Jak to tak vypadá, Marek se se svou rychlostí asi přidá k turbodětem a průzkumníkům Kubovi a Járovi. 

Vítej mezi nás, Maránku. Ani nevíš, jak moc jsme se na Tebe všichni těšili. A jak moc se těšíme, až Tě prvně uvidíme. Do života Ti přejeme jen to dobré a už teď Tě máme moc rádi.