Moje narozeniny

Mám před sebou narozeninový víkend. Někdy mezi 28.2. a 1.3. slavím narozeniny. Běžně můj narozeninový den v kalendáři není. Objeví se v něm jen jednou za 4 roky. Pokaždé, když někomu řeknu, že jsem se narodila 29.února, dostanu odpověď „jé, to máš blbý, mít narozeniny jen jednou za čtyři roky“. Mě to ale blbý rozhodně nepřipadá. Je to netypické datum, které si každý zapamatuje. A mě hrozně baví čekat na reakce lidí, když jim řeknu datum svého narození.

Bedřich - můj nový foťák.

Jak mi naši vždy vyprávěli, porodnice v Motole byla 29.2. plná (tak se nás přeci jen narodilo asi hodně), leželo se na přistýlkách – vojenských lehátkách. Ten den, ač to bylo v únoru, prý byla velká bouřka a do porodnice tak přijelo hodně těhotných. Kdo nepotřeboval odborný dohled, čekal na lavičce na chodbě. Situace asi byla dosti vypjatá a hektická (spousta rodících, málo postelí a lékaři a sestry měli ruce plné práce). Stejně jako můj relativně rychlý příchod na svět. Mamka začala rodit na chodbě a tak předběhla všechny „ve frontě“ a šla rovnou na sál. A to jakým způsobem a za jaké situace jsem přišla na svět, mi asi zůstalo dodnes. Od mala jsem někdy jak tornádo, které se přiřítí a zase rychle zmizí. Sotva jsem se naučila chodit, už jsem lezla na plot nebo po schodech. Místo abych si hrála v růžových šatičkách, jezdila jsem na kole, což často přineslo nepěkné pády. Časem jsem si ke škole a brigádě pořídila Dupinku a do programu zařadila ještě cvičák, výcviky, výlety se psy atd.

Na jednom z výletů se psy - chvíle klidu a dobití baterek.

Můj život je někdy dokonale hektický, rychlý, plný náhlých změn, na které je potřeba okamžitě reagovat a totálně změnit naplánovaný denní program. Někdy potřebuji na 2 – 3 dny vypnout, zklidnit tempo a dobít baterky. Ale déle než 3 dny to stejně nevydržím. Prostě už od narození mě provází rychlé tempo. A jsem ráda, že Jari, ač je narozený ve znamení vah, mé rychlé tempo zvládá. Kdyby byl bábovka, kterou někam posadím a za hodinu ho tam najdu, musela bych zvolnit tempo a nevím, jestli bych to uměla.

A tak už končím se psaním a jdu za Járou, protože už se budí a půjdeme se psy na narozeninový výlet. Musím přeci vyzkoušet nový foťák, který jsem dostala. A moc za něj všem děkuji. 

Oslava 2. narozenin

Je to neuvěřitelné, ale některé děti z našeho Komanda už oslavily 2. narozeniny. Holky se rozhodly, že uspořádají společnou oslavu pro Jonáše, Kubu a Adélku. A tak jsme se na sobotní půl den sešli v naší oblíbené Coolničce, kterou jsme si zarezervovali jen pro naši oslavu. Čtyři hodiny dětského dovádění byly tak akorát dostačující, abychom odcházeli s dobrým pocitem a děti nebyly až příliš unavené.

Mašinky pro oslavence.

Rozdíl oproti loňské oslavě byl znatelný. Rozdíl mezi jednoletým a dvouletým dítětem je velký a snad ještě větší rozdíl je mezi 4 měsíčním a 16 měsíčním dítětem (Jarinkem). Loni se oslava odehrávala v duchu - každá maminka běhá za svým dítětem, v rychlosti usrkne kávu a dá si pár soust dortu. Na společné povídání moc prostoru nebylo (já tedy neběhala loni za Járou, ale seděla jsem s ním v ohrádce pro miminka a tam jsme si hráli). 

Oslavenci sfoukávají svíčky.

Letos už byla oslava o něčem jiném. Byla to daleko více společenská událost – děti si společně hrály, a dokonce starší pomáhali mladším. A my jsme měli několik hodin na společné povídání a v klidu jsme si zvládli vypít kávu a sníst dort, který Terezka s Evičkou upekly. Jen občas bylo nutné některé z dětí utěšit nebo nakrmit, ale i tak jsme zvládli celkem nerušeně vést společenskou konverzaci.

Kuba chytá Járu. 

Nesmím zapomenout opět vychválit Coolničku. Prostředí kavárny je pro dětské hry naprosto skvělé – prostorné místnosti, spousta hraček a prolézaček, čisto (kočárky a boty zůstávají v šatně, v kavárně se chodí v přezuvkách) a moc milá obsluha.

Milý Jonáši, Kubo a Adélko, přeji Vám hodně zdraví a spokojené dětství. Jste skvělí a už teď se těším, až Vás zase uvidím.

Maránek - nejmladší z party.

Plavání s dětmi

To že mám vodu ráda a že se v ní cítím doslova jako ryba ve vodě je jasné každému, kdo mě zná. Proto jsem si i přála, aby i Jari měl vodu rád. Podařilo se nám to díky vaničkování. Díky pravidelnému plavání pod vedením zkušené instruktorky se Jari seznámil s plaváním a zjistil, že je to zábava. A tak jsme z vaničkování plynule přešli na plavání s dětmi v bazénu.

Léto jsme si užili na koupalištích. A od podzimu docházíme na lekce plavání

Malý "podvodník" Richard.

do Berouna, do Studia Kytka. Pod vedením vyškolené instruktorky Veroniky se děti postupně učí potápět, skákat do vody, splývat a zároveň při plavání cíleně posilují.

Chodíme plavat do bazénu, který je pouze pro děti (není to veřejný bazén). Voda je schválně vyhřívaná na 30-33°C, aby dětem nebyla zima a vydržely půlhodinovou lekci. Hodina plavání, stejně jako hodina v dětském klubu, má jasně daný řád, aby děti věděly, že teď se bude plavat a teď už hodina končí a každý si může dělat, co ho baví. 

Po společném přivítání věnujeme několik minut posilování – děti plavou na bříšku, na zádech, kopou nohama různě cákají a loví hračky z vody. To vše za doprovodu různých říkadel, která jsou vždy stejná po určitou činnost a děti podle toho vědí, co je čeká, co se po nich bude chtít. Po posilování následuje nácvik skoků do vody a potápění, děti skáčou pro balonky nebo pod vodou proplouvají skrz obruč. Někdy dětem uděláme opičí dráhu - děti chodí po pěnových deskách a skáčou do vody pro hračku, se kterou pak plavou. Občas věnujeme hodinu nácviku plavání s pomůckami (plovací desky, pěnové pásky nebo housenky), ale děti v naší skupině jsou na to zatím malé a pomůcky nemají rády.

Hodina je ukončena říkankou, při které děti vyhazujeme do vzduchu, a ony padají do vody a nadšeně cákají. Posledních 5 minut po skončení lekce je věnovaných volné zábavě a relaxaci v teplé vodě. A kdo už toho má plné zuby, odchází do sprchy zabrat si volné místo.

A co si s sebou sbalit? Není potřebné vozit s sebou moc věcí.

Všechno důležité na hodinu plavání.

• plavky nebo plenku do vody 
• ručník
• sprchový gel – před plaváním je potřebné umýt dětem i vlasy
• na přebalení – náhradní plenku a Bepanthen (po osprchování nechávám Jariho pořádně oschnout a pak namažu Bepanthenem)
• krém na namazání těla a obličeje
• hřeben - ten ale úspěšně zapomínám doma
• svačina a pití - na svačinu nesmím nikdy zapomenout, to by mi Jari neodpustil
• někdo s sebou nosí ještě fén na vlasy nebo boty do sprchy

Psi, kočka a dítě

S novým rokem máme nového člena domácnosti. Už dlouho se mi stýskalo po kočičí společnosti, kočky mě provázely od dětství. Ale nechtěla jsem si kupovat kočku, chtěla jsem zachránit nějakou nechtěnou, toulavou nebo nějakou, která se nám objeví v práci a nikdo si jí nebude chtít vzít.

Takových nechtěných koťat a koček žije na vesnici spousta, ale pořád mi žádná nechtěla zkřížit cestu (možná že jsem se jen špatně dívala). A těm odloženým v práci jsem úspěšně odolávala s tím, že si je vezme někdo jiný. Před Vánocemi už jsem si domů skoro nesla jednu malou zrzku. Říkala jsem si, že jestli tam bude ještě po svátcích, že si jí vezmu. Nakonec si jí vzala jedna z doktorek a já zase čekala na tu svou. Naštěstí ne dlouho.
26. prosince šel Martin do hospody pro pivo a vrátil se s kocourem. Kocour si ho našel. Přidal se k němu a už se nenechal odehnat. Dlouho jsme pro něj neměli jméno. Byl to prostě Kocour (vlastně mu tak říkáme docela často). Ale nakonec dostal jméno Zmizík – docela to na něj sedí. Rád občas někam zmizí.

Z křesla jen tak nezmizím.

Zmizík je skvělý kocour. A nechat si ho, bylo dobré rozhodnutí. Psí holky ho bez problému přijaly. On je provokuje ke hře a vysloveně si ty kočko-psí hrátky užívá. Ale největší radost z něho má Jarinek. Ja nadšený, když ho vidí. Běhá za ním po bytě, aby ho mohl pusinkovat a hladit. Když je mu někdy do breku nebo se špatně vyspí, náladu mu dokáže celkem spolehlivě zlepšit Zmizík. Jakmile ho zahlédne, volá či-či nebo mňau. Naučil se to téměř okamžitě. Když vidím, jak ho má Jari rád, vím, že už vždycky do naší domácnosti bude nějaká kočka patřit.  

S příchodem kocoura a jeho kočičích hrátek ale občas řešíme škrábance a pokousané ruce. Občas ho chytí amok a snaží se nás všechny ulovit a to se mu pak těžko ubráníme. Pro tyto případy mám doma Bepanthen Plus.

V lékárničce nesmí chybět.

Když tu na ty naše zvířecí parťáky koukám, jak spokojeně spí, jsem ráda, že je máme. Přinášejí mi radost a rozveselení. Občas se mě někdo ptá, jestli jsme se nezbláznili mít v bytě 3+1 tolik zvířat. A navíc k malému dítěti. Prý kvůli chlupům a věčnému úklidu. Je pravda, že ze dvou kolií a kocoura je chlupů dost, ale tenhle problém máme vyřešený díky robotickému vysavači (což byl jeden z nejlepších vánočních dárků). Jediné co musím vždy udělat, je posbírat Járovy hračky před odchodem z bytu. Než jdeme na procházku, zapnu vysavač a z procházky se vracíme do vyluxovaného bytu.

Rozhodně bych se kvůli chlupům na podlaze nevzdala zvířat. Když jsme před 14-ti dny byli nemocní, lehali si k nám, aby nám byli nablízku. Prostě jen v tichosti sdíleli naše onemocnění. A tomu se říká přátelství. 

Naše štěňata

Únor nám začal velmi netradičně. V sobotu měla Ailee termín porodu. A tak jsem byla domluvená s našima, že pohlídají Jarinka, abych mohla být nápomocná u porodu a mohla kdykoli odjet k Vendulce.

Jari si užíval víkend u našich. S mým tátou přidělával světla v chodbě. Jari miluje lezení

Horolezec a montér.

po výškách a tak byl jistě spokojený, že může s tátou lézt po štaflích a hrát si na elektrikáře. Protože to v sobotu v podvečer vypadalo, že Ailee opravdu bude rodit, zůstal Jari u našich přes noc a já s Magdalénou jsme vyrazily k Wendy. Po příjezdu nás přivítal Jonáš, chvíli si s námi pohrál a pak šel spát. Jakmile v bytě utichl dětský smích, Ailee přišla k nám, dát nám najevo, že teď už by tedy mohla začít. 

Rodit nezačala a raději se na tu šichtu pořádně vyspala. Začala až v neděli dopoledne. Když Florík s Jonášem odešli na procházku a v bytě bylo opět ticho. Jako by čekala, až tam s ní budeme jen my tři (malého Maránka nepočítám, jako šestinedělňátko skoro celý porod prospal a my o něm ani nevěděly). Možná se do jisté míry před Floríkem styděla a nechtěla rodit před ním, což nám potvrdila i veterinářka, která přijela štěňata zkontrolovat. Zvláštní, že i feny si uvědomují význam a zvláštnost porodu a prožívají to podobně jako ženy.

Teď už je z Ailee maminka. Starostlivá a pečlivá. Jonáš jí hlídá a jen tak někoho k porodní bedně nepustí. Hlídá, aby někdo Krtkům a Myším (jak štěňátkům přezdívá) neublížil.

Až štěňátka trochu povyrostou, budou mít skvělou socializaci od našich komandích dětí, až přijedou na rozmazlovací návštěvy.

 

Ailee a jejích 9 štěňátek.