pondělí 10. března 2014

Socializujeme děti a štěňata

Zažíváme teď moc hezké období. V únoru se „naší“ Ailee narodila štěňátka – banda devíti malých neposedů. A k nim máme děti. Zjišťuji, že je docela možné skloubit péči o štěňata s péčí o děti, i když je to občas fyzicky i časově náročné.

Sárinka v obležení štěňátek.
Jonáš s Járou za těch pár týdnů zjistili, jak se mají ke štěňatům chovat. Obzvláště to oceňuji teď, když trávíme spoustu času na zahradě a kluci se nám snaží pomáhat štěňátka přenášet z košíku do ohrádky. Už vědí, jak štěňata chytit a štěňata se nehroutí z toho, že je někdo trochu neobratně tahá z košíku ven. Myslím, že co se soužití s dětmi týče, budou mít naše štěňata celkem slušnou průpravu.

Děti a štěňata se vzájemně sžívají.
Protože je teď opravdu krásné jaro, byla by škoda toho nevyužít a nebýt s dětmi a štěňátky venku. Proto se snažíme toho maximálně využít. Volné chvíle trávíme venku, kde si hrajeme se štěňátky a dětmi. Pejsci objevují venkovní svět, nové povrchy, zvuky, zvykají si na pobyt venku, otužují se a vůbec se z nich celkem rychle stávají psi. A ani se nenadějeme a rozutečou se nám do světa.

Minipsi na minisutině.
A stejně tak jako štěňátka poznávají venkovní svět, poznávají ho i děti – v bezpečí zamčené zahrady. Na čerstvém vzduchu objevují nový svět, nové zvuky, vůně, rostliny, zvířata. A díky zahradě ho mohou objevovat i samostatně, bez neustálého dozoru či držení za ruku. Jari je někdy raději, když může věci zkoumat sám a já ho jen z dálky sleduji, jestli je v pořádku. To si pak pro nás kolikrát přijde, aby nám ukázal, co objevil nového. Už samostatně běhá po zahradě – ví, kde má být opatrný a kde se naopak může bez obav rozeběhnout, leze po schodech, hraje si na pískovišti nebo třeba pomáhá s hrabáním listí. A jakou z toho má upřímnou radost, to se prostě musí vidět. Třeba včera vozil asi hodinu ve vozíčku písek, který si tam sám naložil.

Pískomil.
Už není miminko, ale roste nám z něho veselé dítě. Vesnické, šťastné dítě, které je sice ušmudlané, ale spokojené. Spokojené, že si může hrát a nikdo mu neustále neříká, že někam nesmí, protože je to nebezpečné. Dítě, které jde večer spát utahané jako kotě, protože celý den mělo plno práce s objevováním nového. 

Štěstí.

Žádné komentáře:

Okomentovat