úterý 10. února 2015

Dr. Jekyll a Mr. Hyde aneb období vzdoru je tu

Zná to asi každý rodič. Úderem druhého roku se začínají u dětí zintenzivňovat záchvaty vzteku a roztomilé batole se během vteřiny mění ve řvoucí příšeru. 

Už nějakou dobu pozoruji, že se plíživě období vzdoru blíží i k nám. V posledních týdnech je vztekáníse téměř na denním pořádku. V jednu chvíli je Jari náš roztomilý a usměvavý kluk a najednou přijde otočka o 180° a promění se v malého vzteklouna, který háže věcmi, křičí nebo se válí po zemi. Někdy ho rozčílí, že musí ukončit hru a jít se oblékat, někdy se vzteká kvůli tomu, že mu nechceme koupit autíčko, které zahlédl ve výloze, jindy se vzteká protože neví, jestli chce mléko, čaj nebo limonádu jindy proto, že vyplašil kocoura a ten se mu teď schoval pod gauč.


Výhodou tohoto vztekání je, že je to jako na horské dráze: úsměv - řev - úsměv.
Nálady se rychle střídají, ale ve stavu totálního naštvání zůstává Jari jen po dobu nezbytně nutnou. Upustí páru, zařve si, někdy odejde do pokoje a práskne dveřmi a za chvíli je po vzteku a opět se směje.

Zvládat tyto náročné chvíle nám někdy jde, někdy v tom ještě docela plaveme. Rady, jak úspěšněji předcházet těmto záchvatům jsme se dočetli v knize od profesora Matějčka - nespěchat a v klidu bez křiku a zvýšeného hlasu vysvětlovat, seznámit Jariho s dostatečným předstihem s tím, co bude následovat (nevytrhnout ho najednou ze hry, ale říci mu, že se ještě 3x sklouzne na klouzačce a pak půjdeme domů...), snažit se předcházet situacím o nichž víme, že u něho vyvolávají záchvaty vzteku.

A světe div se, ono to opravdu funguje. Vyžaduje to od nás jistou dávku trpělivosti a nadhledu, ale když se snažíme, tak to jde a den je hned veselejší.

Když už se ale stane, že záchvat vzteku přijde, pomáhá nám dát si Time Out (za tuto radu děkuji Vendulce) - jít na chvíli od sebe, uklidnit se (všichni zúčastnění) a pak v klidu vyřešit to, co způsobilo krizovou situaci. Jak píše prof. Matějček - " Velice pomáhá, můžeme-li pokud možno naráz a úplně změnit situaci. Buď dítě, které se zmítá ve zlostném záchvatu, rázně vezmeme a šoupneme někam, kde je ticho a kde zůstane chvíli samo - anebo ještě lépe, sami vyklidíme pole a rychle odejdeme z místnosti. Zlostný výbuch má jít kamsi do prázdna, nemá být posilován žádnou odezvou." Po záchvatu je důležité dítě opět "přijmout bez výhrad a bez výčitek a ujistit ho svou přízní".

Jsou dny, kdy si sama připadám jako bych byla Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Přes den, když se Jari vzteká, mám někdy pocit, že už toho mám plný zuby. A v noci, když spí, stojím u jeho postýlky a rozplývám se nad ním. Když zuří, často zuřím taky, ale když se nám povede den bez vzteku a večer pak sedíme u pohádky, cítím se totálně lapená mateřskou láskou.







Žádné komentáře:

Okomentovat